…od srdce k srdci… Pošli raději pohlednici. Pošli druhému osobní vzkaz. Pro odesílatele i příjemce není nic lepšího, než ručně psaná Vzkazovka.
Nedávno, kdy jsem zavítala do Norska a byla unesena přírodou, lidmi, architekturou a bezbřehou krásnou fjordů, se ve mně probudila hluboká touha tyto okamžiky trávit se svou rodinou, a přáteli, aby mohli ucítit krásu severských zemí.
Vzpomněla jsem si na dobu, kdy jsem jezdila na výlety a přivezla mamince multibarevná mýdla, kávové lžičky s turistickou známkou či symbolem erbu nějakého rodu a zámku, hrneček, kterých bylo v kuchyňské lince přehršle. Vždy však s láskou maminka další exemplář přijala. Věci nesly jakýsi vzkaz, symbol propojení a přiblížení se v daný okamžik. Energie míst a našich srdcí.
Podobné propojení jsem vnímala, když jsem „dřepovala“ na táboře, kde jsem získání balíčku a dopisu od rodičů musela obhájit tělesnou zdatností. Balík byl cennější, to byly tvrdé kliky. Hurá, mám dopis a balík. Klid se ve mně rozlil, když jsem četla maminčina slova plná podpory a lásky. Kterýkoliv den, kdy mi bylo na táboře ouvej, tak tady dopis byl.
Už tenkrát jsem vnímala, že mi maminka i v pracovním kalupu věnovala svůj čas, pozornost a lásku. Vše jsem cítila i na dálku. Byla zde se mnou.
V dospívání jsem měla svoji „metalovou“ platonickou lásku, která mi posílala dopisy s básněmi, které byly doplněny osobní a unikátní grafikou. Dopisy vyjadřovaly vše podstatné. Lásku, pohlazení po duši, přátelství, úctu, respekt a mnohé další. Tetelila jsem se radostí.
Miluji komunikaci na všech úrovních. Je to jakési napojení na svůj zdroj a propojení s fyzickou, mentální, slovní, energetickou linkou… Propletení s vnějškem zachytíme zprávy od druhých, které k nám promlouvají a my je „třídíme.“
Vzkazovky je jeden z mých mini snů a záměrů, který jsem si nesla v srdci. Teď uzrál do této podoby.
Psaní pro sebe a pro svět mě zastaví a přivede k odpočinku od všech vjemů, denních aktivit a zahlcení vším. Vybírání pohlednic, sednutí k napsání zprávy, oslovení a nalepení známky mi často stačí k tomu, abych nespěchala z jednoho místa na druhé. A i když si často nepamatuji, co jsem napsala, stále vidím a cítím daný okamžik místa a času.
V našem uspěchaném světě často spěcháme s úkoly, aniž bychom věnovali pozornost přítomnosti, kde je právě ten jediný život, který máme k dispozici. Proto, celkově journaling – deníky, pohlednice, dopisy vnímám jako základní pilíř sebepéče.
Psaní vzkazovek / pohlednic a dopisů je snadný způsob, jak někomu zpříjemnit den, protože zatímco tento přesný obrázek mohl být vytištěn na tisících pohlednic a zaslán tisícům lidí, ty, které posílám, pocházejí pouze od jedné osoby: ode mě.
Dopřejte si radost se sdílení od srdce k srdci. Vzkazovky Love Body Mind
S láskou,
Iva